39

Od pradávna nebyla nouze o věci,
jež by dosáhly Stálosti a Jednoty.
Sjednotilo se nebe a stalo se čistým.
Země dosáhla Jednoty a stala se pevnou.
Duchové dospěli k Jednotě a získali
své mystické síly.
Zřídla dosáhla Jednoty a tak se naplnila.
Deset tisíc tvorů dosáhlo Jednoty
a stalo se plodnými.
Knížata a králové dosáhli Jednoty
a stali se nezávislými vládci světa.
Toto veškerenstvo je tím, čím je
výlučně skrze ctnost Jednoty.
Pokud by nebesa nebyla čistá,
roztříštila by se na kusy.
Pokud by země nebyla pevná, rozsypala by se.
Pokud by duchové neměli mystické síly,
přestaly by žít.
Pokud by zřídla nebyla plná, vyschla by.
Pokud by deset tisíc tvorů nebylo plodných,
vymřeli by asi.
Pokud by knížata a králové nebyli
suverénními vládci, byl by to jejich pád.
Vskutku, pokora je kořenem, z nějž vzejde síla,
a vysoké musí vyrůstat z nízkých základů.
Proto také knížata a králové nazývají
sami sebe bezmocnými, maličkými a nehodnými,
označujíce tak svoji závislost na nízkém.
Vskutku, přílišná důstojnost zdá se býti
nedůstojností.
Je nemoudrým zářiti jako jadeit
a rezonovat přitom jako sprostý kámen.